Prof. PhDr. Jan Keller, CSc., sociolog
Vize je už na papíře a já jsem přesvědčený, že je zde velice silná politická vůle, aby na něm také zůstala. Na rozdíl od kolegy Peheho mám pouze jeden scénář dalšího vývoje. Je optimistický, protože si myslím, že vláda padne a v tom případě je zbytečné za ní s Vizí chodit. Domnívám se, že Vize by měla být dána k vyjádření dvěma typům aktérů.
Všem parlamentním stranám s výjimkou uskupení LIDEM, protože to není politicky svéprávný spolek, a hlavním mimoparlamentním stranám. Všem těm zemanovcům, paroubkovcům, a já nevím kolik těch předsedů ČSSD měla, i straně podnikatele Babiše.
Všechny tyto strany jsou ze sociálního hlediska nečitelné. Ať se vyjádří, co jsou z Vize ochotné realizovat, co nikoliv a proč.
Po letošních demonstracích jsme se dozvěděli, že odbory nemají mandát,aby usilovaly o pád vlády, prý je to neslučitelné s demokracií. Je to možné, ale určitě slučitelné s demokracií je, aby odbory otestovaly před volbami jednotlivé politické strany a tím napomohly k tomu, aby se nahoru zase nedostali ti, kteří si nic jiného než pád nezaslouží.
Dá se předpokládat, že ať už budou volby v zimě, na jaře nebo v nejhorším případě až v roce 2014, že je vyhraje ČSSD. Ocitne se však ve složité situaci. Jednak s kým bude vládnout?
Má dvě možnosti a obojí mají řadu úskalí. Jednak jak zastavit rozvrat hospodářství, který, jak jsme viděli, se dále prohlubuje. V této situaci by měly odbory podpořit ČSSD, pokud se přihlásí k jejich návrhu. Přitom se nemají ohlížet na brblání pravice. Ta prohlásí, že odbory nemají být modernizační, ale naprosto apolitické, protože moderní je být apolitický. Odbory by měly být apolitické, ale pouze v normální zemi, to každý uzná. Ovšem my žijeme v zemi, kde vládnoucí strany naprosto otevřeně a bez závoje likvidují je nejen sociální stát, ale stát jako takový.
Vládní reformy jsou v podstatě jenom korupcí uskutečňovanou jinými prostředky.
Jsme v zemi, kde čím dál obtížněji odlišíte, kdy který vládní politik realizuje program své strany a kdy plní zadání, které mu dala mafie. V řadě případů se to už nedá poznat. Žijeme v zemi, kde se politici zatím domnívají, že nenesou zodpovědnost za to, k čemu za jejich vlády dochází. Během posledních tří týdnů tady bylo skoro 30 mrtvých, ale nikdo neodstoupil, nikdo necítí vinu, nikdo se ani náznakem lidem neomluvil. Taková politická elita nemá právo komukoliv nařizovat, aby zůstal apolitický. K političnosti v těchto podmínkách už člověka vede pud sebezáchovy. Odbory v těchto podmínkách by měly jasně podpořit ty, kdo řeknou, že se s jejich Vizí ztotožňují.
Pokud si ČSSD neudělá pořádek s vlastními mafiány, tak by se o tom mělo nahlas hovořit už v zájmu samotné ČSSD. Pochopitelně že se těžko mluví nahlas k veřejnosti, pokud je velká část médií, s výjimkou Práva, tak servilní vůči existující moci. Až vyhraje levice volby, měly by mít levicové strany ujasněný postoj k odborářské Vizi. Možná by bylo dobré doplnit ji v několika bodech. Ve výčtu boje s korupcí mi chybí penzijní reforma, která je korupčnější než všechny ostatní drobnosti, které se nosí v krabici od vína. Dále by tam měla být soběstačnost v potravinách, která bude velice brzy hodně důležitou otázkou. Je příznačné, že naši politici, kteří mají plnou pusu národních zájmů, připustili, že dovážíme brambory, cibuli, česnek, jablka a další plodiny, v kterých jsme dříve byli soběstační. Co by ve Vizi nemělo být, je těžba zlata, nebo těžba břidlicového plynu. Zatím nám otrávili rum a vodku, teď nám chtějí otrávit i vodu.
Finanční instituce přestaly sloužit potřebám reálné ekonomiky a nastolily diktát nad touto ekonomikou, a to není v silách Česka zvrátit, protože nás ovládají cizí banky. Tyto věci se dají změnit pouze na úrovni celé Evropy. Pokud to Evropská unie nechce nebo nemůže změnit, tak je z velké části zbytečná. Pokud je zbytečná, tak to není žádný důvod k jásotu, protože by to byla obrovská tragédie s nedozírnými následky.
Musíme žádat, aby Evropská unie vytvořila takové podmínky, aby nejen zaměstnanci, ale i drobní a střední podnikatelé byli chráněni před dopady finančních spekulací, před diktátem velkých nadnárodních firem a před protektorátem ratingových agentur.
