RSS
 

Okamura znovu tvrdě o exekutorech: Ať mě zažalují, už se těším

31 Srp

 

15.8.2011 17:57 – Tomio Okamura je sice podnikatel a jeho hlavní pracovní náplň se točí kolem cestovního ruchu. Řada věcí, které ovlivňují život v naší zemi, mu však vadí, proto je kritizuje a snaží se ovlivňováním politiků, a prostřednictvím svých blogů i veřejnosti, o jejich nápravu. Jak řekl ParlamentnímListům.cz, pokládá to za svoji povinnost, stejně jako by se měli aktivně zapojovat do veřejných diskusí i všichni, které něco v systému pálí. Jeden ze svých posledních blogů věnoval problematice exekutorů. Jak přiznal, těší se, že bude za něj zřejmě i žalován.

Hned v úvodu Okamura připomíná, že v současnosti exekutor může vlézt do bytu komukoli a vybrat ho bez asistence policie.

„Ministr spravedlnosti navrhuje, aby se tak mohlo stát i bez svolení soudu. Minulý týden se proti návrhům v exekučním zákoně ohradila Karolína Peake, plus navrhovala další změny, které by exekutorskou činnost upravily ve prospěch práv věřitele a dlužníka. Přes média se jí od pana ministra Pospíšila dostalo poučení, že: Taková kritika od koaliční političky je trošku nepatřičná. Paní vicepremiérka není nadřízená ministra spravedlnosti. O rozsahu novely rozhoduje ministr, paní Peake nemůže říkat, že jí tam něco chybí. Nejsme povinni plnit její pokyny, závazné je vládní prohlášení, postoj premiéra a postoj celé vlády,“ popisuje Tomio Okamura ve svém blogu. Problematika kolem exekucí v Česku se přitom objevila jako téma jeho komentáře již v tomto roce podruhé. I poprvé to přitom bylo velmi ostré odsouzení praktik, které stát exekutorům umožňuje.
To, že se Karolína Peake (Věci veřejné) rozhodla reagovat, Okamura považuje za správné. „Vyhodnocovat práci kteréhokoli ministra, mít k ní případně připomínky v dobrém i zlém, je přece přímo povinnost každého poslance, ale troufnu si tvrdit taky každého z nás.
Pokud jde o exekutory, pak dnešní stav je přece u nás naprosto šílený. Dokonce si dovolím tvrdit, že v desítkách tisíc případů se exekuce pohybují za hranicí státem posvěcené lichvy,“ uvádí dále Okamura.

A přidává popis stávajícího stavu. Každý dluh do 1000 korun vymáhaný exekutorem se po započítání exekučních poplatků vyšplhá na 18 tisíc korun. Zároveň se dluhy, byť od jednoho věřitele a jednoho dlužníka, nesčítají. „Takže když dlužíte nemocnici 5 třicetikorunových poplatků (nebo na ně nemáte jen potvrzení), exekutor po vás vymáhá 5x 18 tisíc korun plus dluh 150 korun,“ upozorňuje Okamura s tím, že zdůrazňuje fakt, že dluhy se platit musí.

„Jenže jaký smysl má, když věřitel dostane 150 korun a dlužník je zruinovaný? Těmi devadesáti tisíci to totiž nekončí. Pokud dlužník nemá celou částku, exekutor může nařídit, a také ji velmi často nařizuje, exekuci majetku. Exekutor ale nemá povinnost přistoupit na nejvýhodnější řešení pro dlužníka. Teoreticky byste si mohli vzít půjčku na nemovitost, ale pokud je obstavená exekutorem, tak už nesmíte. Mohli byste v nejhorším dům či byt prodat a z prodeje dluh uhradit, ale ani to vám zákon nepovoluje. Vše je zcela v rukou exekutora.
V praxi to pokračuje tak, že dům či byt třeba v hodnotě 500 000 Kč jde do dražby pro dluh 150 Kč plus příslušenství. V dražbě je za vyvolávací cenu cca 200 000 Kč a za ni se také obvykle prodá. Nejlépe pak spřízněné realitní firmě nebo známému nebo dokonce kamarádovi exekutorovi,“ pokračuje v popisu tristní situace v Česku Okamura.

A přidává zajímavou bodovou tabulku:

Výsledek – věřitel dostane 150 Kč
Dlužník přichází o 500 000 (a také o střechu nad hlavou).
Exekutor inkasuje přes 100 000 Kč.

Výsledkem jsou matky v azylových domech, bezdomovci na ulici, rozpadlé rodiny.
„To není teorie – znám případ svobodné matky se dvěma dětmi z Pardubického kraje, která pro dluh 60 tisíc korun za vodu přišla o dům za půl milionu. Samozřejmě na splacení dluhu neměla a nebyla schopná ho jako nezaměstnaná účinně řešit. Ale našla si kupce na dům, byla ochotná ho prodat, dluh zaplatit a za zbytek by ještě koupila malý domeček ve stejné vesnici, kde žila. Jenže k prodeji neměla svolení exekutora. Dům zájemce nakonec vydražil za 200 tisíc korun. Její dluh s poplatky exekutorovi překročil 270 tisíc korun. Takže přišla o dům, ale stále ještě dluží. Dnes je na ulici, přespává s dětmi po známých a jen děti jsou zřejmě důvod, proč si nesáhla v zoufalství na život,“ uvádí další příklad zkušenosti, se kterým se setkal, Okamura.
A varuje před tím, že problém se může týkat zcela všech a každého. Zdůrazňuje, že se málo  ví o tom, že exekutor má právo zabavovat majetek všude, kde se laicky řečeno dlužník mihne, nebo si to exekutor myslí. „Tak varuji ty, co nad exekucemi mávnou rukou a řeknou, že jich se to netýká. Najímáte-li byt, tak samozřejmě exekutor může zabavit vaše vybavení bytu pro dluh nájemníka. Jezdí k vám známí na chalupu? Tak si schovávejte účtenky od všeho, co v ní stojí a leží. A když vám majetek neoprávněně zabaví, pak spořte, abyste mohli zaplatit výlohy spojené s vymožením vlastního majetku zpět. Rozlučte se s tím, na co nemáte doklad.
Teoreticky můžete vzniklou škodu následně vymáhat u dalšího soudu po státu. Takže ji případně zaplatíte znovu vy a všichni daňoví poplatníci,“ říká Okamura. A dodává, že neví, komu toto přijde normální.

Přitom řešení jsou podle Tomia Okamury relativně jednoduchá. „A přátelé pana ministra, plzeňští exekutoři, mu dávno mohli poradit, že stačí například sečíst dluhy jednoho člověka k jednomu věřiteli a vymáhat je za jeden poplatek – nechci, aby exekutoři třeli bídu – ať mají i těch 18 tisíc za dluhy do 1000 korun. Ale inkasovat téměř stonásobek a zničit lidem existenci, to je sprosťárna. A že by stačilo, aby exekutor měl povinnost vybrat pro dlužníka nejvýhodnější řešení dluhu – tedy povinnost povolit třeba mimodražební prodej, pokud je za výhodnou cenu, která pokryje dluh a poplatky,“ shrnuje dále Okamura ve svém blogu.

A ještě jednou zdůrazňuje, že pokud by se neplatily dluhy, nemohla by fungovat ekonomika. „Ale nemůže ani fungovat, když malé dlužníky budeme doslova ruinovat. Zvláště za situace, kdy tady volně běhají lidé, kteří si nakradli stamiliony – často z veřejných peněz – a nic se jim nestane,“ zdůrazňuje Okamura.
Když psal o problematice exekucí v Česku naposledy na konci února na svém blogu, přiznal i v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, že ho poté navštívila prezidentka exekutorské komory Jana Tvrdková. „Sdělila mi, že uprosila kolegy, kteří mě chtěli za můj blog žalovat. Doufala, že se napravím a budu k exekutorům milejší. No… asi její snaha vyšla vniveč. Na žalobu se těším,“ dodává redakci Okamura nyní.
To, že si problému všimla Karolína Peake z Věcí veřejných, oceňuje. Je sice málo politiků, kteří mají zájem se v této záležitosti angažovat, ale i tak je dobré, že alespoň někdo. „Vím, že v této souvislosti připravuje návrhy změn také pan poslanec Vojtěch Filip, předseda KSČM. I jemu dík. Oba v tomhle bodě budu ze všech sil podporovat,“ slibuje Tomio Okamura.

Ačkoli Okamura popírá jakoukoli souvislost mezi zveřejňováním své ostré kritiky a názorů s tím, že by plánoval vstup do politiky, je zřejmé, že po návrzích na změnu cizineckého zákona, je i protlačení změn v zákonu o exekucích v hledáčku jeho činnosti.
„Neschopnost domluvit se na obecně prospěšných věcech je jednou z hlavních příčin současného stavu naší země. Již delší čas navrhuji, aby se udělala také novela trestního zákona, ale pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) se o tom se mnou nechce bavit. Ani jednou se se mnou nesešel. Ale přes emisary ODS jsem byl tázán, co proti němu pořád mám, že stále o něm kriticky píšu na blogu. Ale to je ono – on si nechce se mnou a ani s nikým jiným zřejmě povídat o skutečných problémech. Co udělá s odměňováním soudců, kteří dělají svoji práci špatně a mnohým díky tomu kazí životy? Proč exekutoři zabavují majetek lidem, co žijí ve společné domácnosti s dlužníkem a nic se stále neřeší? To je přece normálně krádež za bílého dne. Ti lidé pak musí dokazovat, že je něco jejich, přitom to mají třeba řadu let a samozřejmě doklady a účtenky na to už nemají. Mluvil jsem o tom alespoň s panem náměstkem ministra Korbelem, ale vývoj stále žádný není. Je ale přece potřeba tlačit na věci, co nás pálí, tam, kde je možnost je změnit,“ uzavřel pro ParlamentníListy.cz Tomio Okamura.

Každý desátý Čech exekuci zná z vlastní zkušenosti

Češi s dluhy bojují stále častěji a více, v minulém roce zaznamenával registr exekucí již počet dlužníků s tímto problémem ve výší milion. To znamená – pokud by se exekuce rozdělily po jedné spravedlivě mezi populaci (což však tak nelze, poněvadž na některé dlužníky je uvaleno i několik desítek různých exekucí), tak každý desátý Čech včetně kojenců má s exekutory již osobní zkušenost. A nutno dodat – že nejčastější exekuce vznikají z původních dluhů v řádech stokorun – přerůstají však do pohledávek ve výši desítek tisíc. 

Ne každý ví, že exekuci přitom může i v současné době uvalit exekutor nejen na majetek, bankovní účet či plat, ale také sociální dávky.

 
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Okamura znovu tvrdě o exekutorech: Ať mě zažalují, už se těším

V rubrice Zajímavost

 

Komentáře uzavřeny.